Restaurování nábytku a starožitností - Slovník pojmů

Typy sedacího nábytku
Typy skříňového ukládacího nábytku Povrchové úpravy

Biedermeier

Biedermeier byl silně zredukovanou formou empiru a vyvinul se v první polovině XIX. století v Německu, v Rakousku a ve Švédsku. Šlo o středostavovskou interpretaci vznešeného francouzkého stylu. Biedermeirovský nábytek byl jednoduchý, klasický, pohodlný a praktický. Většina jeho sortimentu byla pravoúhlá, motivy byly klasické, obecným rysem pak byly šavlovité nohy. Ačkoliv mnoho exemplářů bylo z mahagonu, používala se i taková dřeva jako světle zbarvený ořech, třešeň, bříza, hruška a javor, často zvýrazňovaná ploškami a hranami z ebenu. Biedermeirovský nábytek byl zjevně rukodělně vyráběn, což přispívalo k jeho domacké přitažlivosti. Židle a pohovky bývaly čalouněny světlými látkami,což ladilo s celkovou lehkou barevností a tvořilo podstatný rys biedermeierovských interierů.

Boulle - Boulleova technika

Speciální technika povrchové výzdoby nazvaná podle ebenisty Ludvíka XIV. Charlese André Boullea. Tato technika spočívá ve vykládní mosazi a želvoviny doplňovaná cínem a ebenem.

Chinoiserie (čínský ozdobný styl

Byl to styl, který se vyvinul z evropského nadšení čínským porcelánem, čínskými lakovanými skříňkami a jinými formami ozdobného umění, které počínaje XVII. století dováželo z Číny a Japonska. Název je odvozen z francouzkého přídavného jména "chinois", tj čínský; styl se vyvinul svým vlastním směrem, když evropští návrháři vlastním tvůrčím způsobem fantasticky interpretovali exotické orientalní slohy a motivy. Výsledkem byl sloh, který v nejrůznějších variacích trval zhruba dvě století a kombinoval motivy čínské a japonské někdy v jednom exempláři. Typické pro něj bylo Používání exotických motivů, jako jsou pagody,draci,rozkvetlé lotosy, stylizované krajinky,Číňánci, napodobení laků (známé jako japonizování)

Holandský štábek

Holandský štábek - holandská lišta . Lišta jenž získala svůj název patrně díky častému užití na malířských dílech holandských mistrů 17. století. Jedná se o charakteristicky opakující se vrubový motiv.

Inkrustace

Inkrustuce v nábytkářství je především vykládání různých materiálů do dřevěného masivu. Nejčastěji se vykládá dřevo jiným dřevem. Pokročilé zdobné metody inkrustace jsou pietra dura či tauzování.

Intarzie

Nejrozšířenější zdobná technika povrchového zdobení nábytku. Rozvoj intarzování v baroku byl zapříčiněn zdokonalením techniky při výrobě dýh. Dýhy se skládají do obrazců od jednoduchých pásků (pásková intarzie), které lemují plochy až po složité kompozice. Narozdíl od Intarzie skládá na povrchu dřeva a lepí se na povrch. Velmi jemné intarzie se nazývá marketérie.

Marketérie

Velmi jemná intarzie jenž označuje nábytek 18. stoleti převážně francouzké provenience. Jsou používány figurální a rostliné motivy zdobené pripalováním, vypalováním, gravírováním aj.

Pietra dura

Mozaika tvořená tvrdými kameny a polodrahokamy (Jaspis,Lazurit,Rubín,Porfyr,Chalcedon,Mramor,Malachit). Pietra tenere je mozaika tvořená měkkýmí kameny. Tato technika byla v orientu formou geometrických obrazců aplikována na architektuře. Zde byly spáry mezi kameny vyplňovány tmelem. Mozaiky které se začaly v italské Florencii používat pro zdobení nábytku dosáhly při sesazování dokonalosti bez viditelných spár. Stolní desky, kabinety byly zdobeny mozaikami s figurálními či přírodními motivy jež využívaly přirozenou kresbu struktury použitého materiálu. Tato velmi řemeslně náročná technika inspirovala nábytkové tvůrce celé barokní evropy.

Rokoko

Počátkem XVIII. století začali nábytkářští návrháři odmítat tvarovou přetíženost barokního stohu a snažili se dát nábytku lehčí dámský vzhled. Rokoko vzniklé ve Francii ovládlo evropský nábytkový design po první polovinu XVIII. století a vytvořilo baňaté zakřivení,tzv "bombe", nesymetrické ornamenty a esovité dloihé nohy, tzv. "kabrioly". K oblíbeným motivům patřila vinutí v podobě písmene "c" a "s", naturalistické rokaie a škeble, které nabíraly podob vypracovaných zlacených řezeb.

Šelak

Šelak je přírodní pryskyřice, vzniklá z výměšků červce lakového (Tachardia lacca). Od 18. století hojně využívaný v nábytkářství ve formě šelakové politury jako laková vrstva .




Typy sedacího nábytku
Typy skříňového ukládacího nábytku Povrchové úpravy