Restaurování nábytku - Typy skříňového a ukládacího nábytku
Slovník pojmů Typy sedacího nábytku
Povrchové úpravy
Almara
- rozměrná skříň původně sloužící k úschově liturgických předmětů v sakristiích kostelů.
V baroku se přenáší do domáctností jako rozměrná skříň na šaty a prádlo. Většinou bohatě zdobena řezbou nebo intarzií.
Pro svoji velikost jsou konstrukčně řešeny jako rozebírací a jsou proto opatřeny takzvaným stahovacím kováním.
Bombée
(franc.) - commode bombée - typk komody s výrazným konvexním vydutím bočních a fasádové stěny; zdobené intarií a kováním.
Objevuje se francii Ludvíka XV. a v průběhu 18.století se stává oblíbeným typem v Itálii a střední Evropě.
Buffer
(franc.) - Přístěnný rozměrný kus nábytku umísťovaný v jídelnách sloužící k přípravě a odkládání jídel.
Tato forma nábytku se objevuje v 15.století a slouží též k vystavení slavnostního nádobí.
Později bývá ve spodní části opatřen dvojicí dvoukřídlých dveří a nástavba je redukována ve prospěch široké odkládací desky.
Chiffonier
- vysoká a úzká přístěnná skříň s větším počtem zásuvek, které tvoří celou fasádu.
Typ sedmizásuvkového chiffonieru ma zvláštní označení semainier. Tento typ skříně sloužil na ukládání prádla.
Byl velmi oblíben v druhé polovině 18. století. Počeštěná podoba šifonér je nesprávně spojována s různými druhy skříní a prádelníků
Credenzone
(ital.) - Italský typ příborníku původně používaný v sakrálních prostorách pro odkládání rituálního nádobí.
V rané renesanci se oběvuje i v domáctnosti jako přístěnná skříň s policemi, zásuvkami a dveřmi.
Jako ostatní renesanční nábytek byl bohatě zdoben řezbou či jinými zdobnými technikami.
Demilune
(franc.) - Přístěnná komoda půlkruhového půdorysu, většinou se dvěma zásuvkami. Oblíbený typ ve Francii a Anglii na přelomu 18. a 19. století.
Fasádová skříň
- rozložitá, masivní povětšinou pozdněrenesanční a barokní jejíž čelní stěna - fasáda - je inspirována architektonickým tvaroslovím.
Vertikálně členěná sloupy, pilastry, lizény horizontálně římsami.
Kabinet
- Charakteristický typ skříňky s větším množstvím přihrádek a zásuvek postavený na vysokých nohách tak aby byl optimální pro manipulaci
stojícím člověkem. Zásuvky a přihrádky bývají často kryté dvoukřídlými dvířky či výklopnou deskou ale často sami tvoří fasádu kabinetu.
Obvzláště v renesanci a baroku se objevuje téměř v celé evropě.
Knihovna
- přístěnná rozložitější skříň s malou hloubkou. Většinou dvoukřídlá , často doplněná dalšími jednokřídlými dveřmi po stranách.
Ve spodní části bývá opatřena zásuvkami nebo dveřovým prostorem s policemi. První typy knihoven se objevují v 17. století.
Komoda
- prádelník - hojně rozšířený typ přístěnné skříně s většinou třemi velkými zásuvkami.
Vrchní deska komod je často tvořena mramorovou deskou a slouží jako odkládací prostor a bývá doplněna hodinami, plastikou apod..
Tento typ nábytku se začíná uplatňovat ve francouzkém nábytkářství od počátku 18.stoleti a záhy se rozšíří v různých variantách po celé Evropě,
pro kterou se stane charakteristickým typem nábytku po celé 18. a začátek 19. století.
Komodový sekretář
- typ rozšířený zejména v barokním období, často nesprávně označovaný jako tabernákl.
Jde vlastně o spojení komody, výklopné psací desky a skříňového nástavce.
Manžetník
- velmi úzká, vysoká skříň s řadou zásuvek nad sebou sloužící k ukládání košilových manžet, límců apod.
Charakteristický pro ložnicový interiér empíru a biedermeieru.
Příborník
- kredenc - obecné označení pro skříňový nábytek který sloužil na přípravu jídel nebo na úschovu a vystavení nádobí nebo skla.
Název kredenc vychází z italského označení credenzone.
Psací komoda
- typ komody doplněný nástavcem s výklopnou psací deskou a prostorem s přihrádkami nebo zásuvkami.
Rohovnice
- rohová skříň - koutník - typ skříně,příborníku,sekretáře apod., který je určen do rohu místnosti.
Skříň má většinou trojúhelníkový nebo čtvrtkruhový půdorys.
Skleník
- viz vitrína
Sekretář
- velmi rozšířený typ nábytku hlavně v barokním období. Jde o přístěnou skříň, většinou s výklopnou psací deskou ve sřední části a řadou
zásuvek nad a pod psací deskou. Za psací deskou se nacházejí zásuvky a přihrádky včetne oblíbených tajných zásuvek.
Skříň
- Úložný nábytek používaný od raného středověku. Archetype je římské (antické) amarinum, z něhož se v renesanci vyvinulo armadio.
Čtyřdvéřová skříň, dělená na dvě části se dvěma zásuvkami. V 17.století se objevují skříně dvoukřídlé.
Fasády - čelní stěny těchto rozměrnějších skříní byly inspirovány architekturou budov a doplněny o různě tvarované nástavce.
Stipo
(ital.) - Vysoký a úzký sekretář, nebo kabinet s výklopnou psací deskou která dovoluje psát jen vestoje.
Charakteristický typ italského nábytkářství 16.století.
Šperkovnice
- schránka nebo menší skříňka na odkládání nebo přenášení šperků.
Často bývá v podobě truhlice s řadou zásuvek, uvnitř ale zvláště zvnějšku bohatě zdobená nejrůznějšími technikami.
Celá skříňka je pod jedním uzávěrem - zámkem.
Truhla
- Základní typ nábytku, jehož původně sloužil k ukládání šatstva a osobních potřeb.
Hlavním typem úložného prostoru je po celý středověk a velmi oblíbená byla v italské renesanci.
V 17. století její funkci přebírá jiný typ úložného nábytku.
Její základní tvar přežívá v lidovém nábytku, kde slouží nejen k ukládání šatstva, ale také k ukládání mouky,obilí atp.
Charakteristickým měšťanským typem jsou tzv. cechovní truhly, které sloužily pro uložení písemností a agendy .
Rozměrově menší truhla se označuje jako truhlice.
Vargueno
(špan.) - Typ špaňelského kabinetu na sloupkovitých nohách s vyklápěcí přední deskou kryjící větší množství zásuvek.
Fasádová stěna a bočnice jsou zdobené kováním s maurskými nebo maursko-španělskými motivy.
Vitrína
- přístěnná ze tří stran prosklená skříň sloužící k vystavování předmětů - porcelánu či skla.
Její prostor je většinou rozdělen do tří příhrad a ve spodní části doplněna jednou nebo dvěma zásuvkami.
Wellington
(angl.) - Anglický, vysoký a úzký sekretář s řadou zásuvek známý výlučně z anglického prostředí začatku 19. století.
Slovník pojmů Typy sedacího nábytku
Povrchové úpravy