Restaurování nábytku - Typy skříňového a ukládacího nábytku

Slovník pojmů
Typy sedacího nábytku Povrchové úpravy

Almara

- rozměrná skříň původně sloužící k úschově liturgických předmětů v sakristiích kostelů. V baroku se přenáší do domáctností jako rozměrná skříň na šaty a prádlo. Většinou bohatě zdobena řezbou nebo intarzií. Pro svoji velikost jsou konstrukčně řešeny jako rozebírací a jsou proto opatřeny takzvaným stahovacím kováním.

Bombée

(franc.) - commode bombée - typk komody s výrazným konvexním vydutím bočních a fasádové stěny; zdobené intarií a kováním. Objevuje se francii Ludvíka XV. a v průběhu 18.století se stává oblíbeným typem v Itálii a střední Evropě.

Buffer

(franc.) - Přístěnný rozměrný kus nábytku umísťovaný v jídelnách sloužící k přípravě a odkládání jídel. Tato forma nábytku se objevuje v 15.století a slouží též k vystavení slavnostního nádobí. Později bývá ve spodní části opatřen dvojicí dvoukřídlých dveří a nástavba je redukována ve prospěch široké odkládací desky.

Chiffonier

- vysoká a úzká přístěnná skříň s větším počtem zásuvek, které tvoří celou fasádu. Typ sedmizásuvkového chiffonieru ma zvláštní označení semainier. Tento typ skříně sloužil na ukládání prádla. Byl velmi oblíben v druhé polovině 18. století. Počeštěná podoba šifonér je nesprávně spojována s různými druhy skříní a prádelníků

Credenzone

(ital.) - Italský typ příborníku původně používaný v sakrálních prostorách pro odkládání rituálního nádobí. V rané renesanci se oběvuje i v domáctnosti jako přístěnná skříň s policemi, zásuvkami a dveřmi. Jako ostatní renesanční nábytek byl bohatě zdoben řezbou či jinými zdobnými technikami.

Demilune

(franc.) - Přístěnná komoda půlkruhového půdorysu, většinou se dvěma zásuvkami. Oblíbený typ ve Francii a Anglii na přelomu 18. a 19. století.

Fasádová skříň

- rozložitá, masivní povětšinou pozdněrenesanční a barokní jejíž čelní stěna - fasáda - je inspirována architektonickým tvaroslovím. Vertikálně členěná sloupy, pilastry, lizény horizontálně římsami.

Kabinet

- Charakteristický typ skříňky s větším množstvím přihrádek a zásuvek postavený na vysokých nohách tak aby byl optimální pro manipulaci stojícím člověkem. Zásuvky a přihrádky bývají často kryté dvoukřídlými dvířky či výklopnou deskou ale často sami tvoří fasádu kabinetu. Obvzláště v renesanci a baroku se objevuje téměř v celé evropě.

Knihovna

- přístěnná rozložitější skříň s malou hloubkou. Většinou dvoukřídlá , často doplněná dalšími jednokřídlými dveřmi po stranách. Ve spodní části bývá opatřena zásuvkami nebo dveřovým prostorem s policemi. První typy knihoven se objevují v 17. století.

Komoda

- prádelník - hojně rozšířený typ přístěnné skříně s většinou třemi velkými zásuvkami. Vrchní deska komod je často tvořena mramorovou deskou a slouží jako odkládací prostor a bývá doplněna hodinami, plastikou apod.. Tento typ nábytku se začíná uplatňovat ve francouzkém nábytkářství od počátku 18.stoleti a záhy se rozšíří v různých variantách po celé Evropě, pro kterou se stane charakteristickým typem nábytku po celé 18. a začátek 19. století.

Komodový sekretář

- typ rozšířený zejména v barokním období, často nesprávně označovaný jako tabernákl. Jde vlastně o spojení komody, výklopné psací desky a skříňového nástavce.

Manžetník

- velmi úzká, vysoká skříň s řadou zásuvek nad sebou sloužící k ukládání košilových manžet, límců apod. Charakteristický pro ložnicový interiér empíru a biedermeieru.

Příborník

- kredenc - obecné označení pro skříňový nábytek který sloužil na přípravu jídel nebo na úschovu a vystavení nádobí nebo skla. Název kredenc vychází z italského označení credenzone.

Psací komoda

- typ komody doplněný nástavcem s výklopnou psací deskou a prostorem s přihrádkami nebo zásuvkami.

Rohovnice

- rohová skříň - koutník - typ skříně,příborníku,sekretáře apod., který je určen do rohu místnosti. Skříň má většinou trojúhelníkový nebo čtvrtkruhový půdorys.

Skleník

- viz vitrína

Sekretář

- velmi rozšířený typ nábytku hlavně v barokním období. Jde o přístěnou skříň, většinou s výklopnou psací deskou ve sřední části a řadou zásuvek nad a pod psací deskou. Za psací deskou se nacházejí zásuvky a přihrádky včetne oblíbených tajných zásuvek.

Skříň

- Úložný nábytek používaný od raného středověku. Archetype je římské (antické) amarinum, z něhož se v renesanci vyvinulo armadio. Čtyřdvéřová skříň, dělená na dvě části se dvěma zásuvkami. V 17.století se objevují skříně dvoukřídlé. Fasády - čelní stěny těchto rozměrnějších skříní byly inspirovány architekturou budov a doplněny o různě tvarované nástavce.

Stipo

(ital.) - Vysoký a úzký sekretář, nebo kabinet s výklopnou psací deskou která dovoluje psát jen vestoje. Charakteristický typ italského nábytkářství 16.století.

Šperkovnice

- schránka nebo menší skříňka na odkládání nebo přenášení šperků. Často bývá v podobě truhlice s řadou zásuvek, uvnitř ale zvláště zvnějšku bohatě zdobená nejrůznějšími technikami. Celá skříňka je pod jedním uzávěrem - zámkem.

Truhla

- Základní typ nábytku, jehož původně sloužil k ukládání šatstva a osobních potřeb. Hlavním typem úložného prostoru je po celý středověk a velmi oblíbená byla v italské renesanci. V 17. století její funkci přebírá jiný typ úložného nábytku. Její základní tvar přežívá v lidovém nábytku, kde slouží nejen k ukládání šatstva, ale také k ukládání mouky,obilí atp. Charakteristickým měšťanským typem jsou tzv. cechovní truhly, které sloužily pro uložení písemností a agendy . Rozměrově menší truhla se označuje jako truhlice.

Vargueno

(špan.) - Typ špaňelského kabinetu na sloupkovitých nohách s vyklápěcí přední deskou kryjící větší množství zásuvek. Fasádová stěna a bočnice jsou zdobené kováním s maurskými nebo maursko-španělskými motivy.

Vitrína

- přístěnná ze tří stran prosklená skříň sloužící k vystavování předmětů - porcelánu či skla. Její prostor je většinou rozdělen do tří příhrad a ve spodní části doplněna jednou nebo dvěma zásuvkami.

Wellington

(angl.) - Anglický, vysoký a úzký sekretář s řadou zásuvek známý výlučně z anglického prostředí začatku 19. století.

Slovník pojmů
Typy sedacího nábytku Povrchové úpravy